Dnes je tomu přesně půl roku, kdy manufaktura v Duchcově zavřela se své brány.
Jak šel čas v duchcovské porcelánce?
Založení manufaktury Royal Dux v Duchcově předcházela ještě delší historie.
Když si v bývalém hostinci v Unčíně roku 1822 založili sourozenci Huffzky svou keramickou dílnu, vyráběli zejména dekorativní keramiku, a to z terakotu, siderolitu, o něco později ze žlutice a také místní majoliky. Z Unčínu pocházel taky známý Eduard Eichler, který se řemeslu vyučil právě u Huffzkých spolu s Antonem Gierschickem.
Gierschick se vydal po evropských keramičkách, aby si osvojil „know how“ a po návratu se v roce 1852 oženil s Berthou Augustou Huffzky. Pronajal si dům v Duchcově a údajně s velkými potížemi začal vyrábět podlahové dlaždice. Ten si od něj poté pronajal Eduard Eichler, jak si ještě povíme.
Od Duchcovské porcelánky k Royal Dux Bohemia
Vznik porcelánové manufaktury v roce 1863 se písemnými prameny nepotvrdil, avšak je doloženo, že Eduard Eichler na pronajatém pozemku v Osecké ulici s přilehlou zahradou, pastvinou a polem založil údajně manufakturu teralitu a siderolitu. Ty 8.5.1868 následně zakoupil do svého vlastnictví, aby zahájil stavbu první tovární budovy a rovněž přilehlého obytného domu, tzv. Eichlerovy vily, která je v současnosti provozována jako kavárna, kde můžete vidět vystavené výrobky duchcovské porcelánky.
Eichler hodně experimentoval a díky tomu se mu povedlo objevit recept na novou keramickou hmotu, tzv. terakotu. V roce 1876 požádal o privilegium na výrobu emailitu, jak nazval svůj objev. V 80.letech totiž řešil zejména dekory svých figur. Nejčastěji užívanou malbu olejovými barvami nahradil barevnými glazurami majoliky i fajánse.
První úspěchy
Nevšední vlastnosti vynesli Eichlerově firmě stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži r. 1878. Když totiž zjistil jak jsou jednotlivé keramické techniky závislé na rychle se měnících módních vlnách, rozhodl se vsadit na porcelán a jeho výjimečnost.
Další směřování porcelánky měla v rukou od r.1887 vdova Marie Amélie s nejstarším synem Antonem Franzem Eichlerem, protože její manžel zemřel nečekaně a předčasně na srdeční infarkt přesně na Nový rok odpoledne. Eduard Eichler se zapsal do historie nejenom jako zakladatel porcelánky v Duchcově, ale pomáhal vybudovat také odbornou keramickou školu v Teplicích.
Anna Amélie Eichler souhlasila, aby byla obchodní společnost nadále vedena pod původní firmou Ed. Eichler, i když se syn Anton spojil s Wilhelmem Hansem, kupcem v Duchcově r. 1891.
Nový spolumajitel Wilhelm Hans zavedl výrobu měkkého porcelánu. Na světové výstavě v Chicagu v r. 1893 vystavila firma jemné, dobře modelované figury, krásné vázy a lampové podstavce.
Díky postupnému vývoji a úspěchu porcelánky se 18. března 1901 stala manufaktura akciovou společností – Duxer Porzellan-Manufaktur, Actiengesellschaft vormals Ed. Eichler. Továrna získala povolení činnosti v Rakousku jako zahraniční společnost, zapsaná v obchodním rejstříku královského soudu v Berlíně. Předmětem činnosti byl obchod s porcelánem a příbuzným zbožím. Základní kapitál tvořil na tu dobu nepředstavitelných 1.000.000 marek, rozdělený do 1.000 akcií.
V roce 1904 dosáhla porcelánka nevídaného velkého mezinárodního uznání, Grand Prix na světové výstavě v Saint Louis. Zásluhy na tom měl zejména vrchní modelář Alois Hampel, který zůstal věrný výrobě porcelánových figur a Duchcovu po celý svůj život.
Přicházeli další a další ocenění. V roce 1906 stříbro v Miláně. Zlato na výstavě v Liberci. Díky těmto úspěchům si firma upevnila své nejvýznamnější odbytiště v zámoří, ale velký zájem o její výrobky byl také ve Francii a Velké Británii. Není překvapením, že se dostali také do Afriky a Austrálie.
Svou kvalitou provedení figur inspirovala také japonskou porcelánku Moriyama, která v 20. a 30. letech 20. století kopírovala nejznámější evropské porcelánky a jejich nejprodávanější modely. Více o tom si můžete přečíst v samostatném článku >>>ZDE<<<.
Unikátní Design a Kolekce
Přichází období o kterém nemáme skoro žádné dochované záznamy a informace. Po roce 1910 zaměstnávala porcelánka 500 dělníků. Provoz sestával z pěti kulatých a sedmnácti muflových pecí a měl vlastní parní provoz a elektrárnu.
Firma měla vlastní vzorkové sklady a zastoupení v Berlíně, Hamburgu, Vídni, Londýně, Amsterodamu, Bologni, Paříži, Stockholmu a Madridu. Drtivá většina vyráběného zboží (téměř 95% produkce) se vyváželo do zahraničí. Manufaktura měla obchodní spojení s celou Evropou, včetně Ruska a také se Severní Amerikou.
Bohužel toto úspěšné období přerušuje první světová válka a vzhledem k charakteru vyráběného sortimentu se nedaří společnosti zachovat předválečnou úroveň své produkce.
Během meziválečného období se porcelánce nepovedlo navázat na úspěch a úroveň srovnatelnou s počátkem 20. století. Společnost povolala kvalifikované pracovníky z Německa především proto, aby se opět svou výrobou zařadila mezi ty nejúspěšnější manufaktury. Obchodní spojení však byla válkou zpřetrhána a nepodařilo se jej úplně obnovit. Přes všechny uvedené potíže si manufaktura zachovává charakter produkce – dále vyrábí figurální a ozdobný porcelán na základě vytvořených a osvědčených tvarů. Ve 20. a 30. letech 20. století se objevily proslulé figurky tanečnic ve stylu Art deco, inspirované mj. pózami pařížské tanečnice Josephiny Bakerové.
Z 20. let 20. století se dochovala pouze některá jména spojená s přicházejícím uměleckým stylem Art deco. Mezi nejznámější modeláře tohoto období se řadili jména jako: Otto, Kuhnert, Lachner, Wanke, Schubert, Schmidt, Dobrich, Jarl, Schaff a písmenné šifry W, S, K, SHO. I přesto, že vytvořili velké množství krásných figur, tak se o neví téměř nic.
30. a 40. léta 20. století reprezentuje Elly Strobach König a celá řada jejích dodnes známých a oblíbených figurek tančících dívek, pózujících ženských aktů či baculatých dětí. V této éře vzniklo přes 1000 různých modelů, které byly značeny čtyřciferném číslem začínajícím pravděpodobně od 2900 až do 3900.
V průběhu druhé světové války nacisté po zabrání Sudet převedli výrobu porcelánu z Duchcova do Berlína a výrobky opatřovali značkou Royal Dux Deutschland. Všechny výrobky také značili novým značením (trojciferné číslo a písmeno P). V roce 1945 se výroba vrátila do původního provozu.
Novodobá produkce
Období po konci druhé světové války lze označit za období nového začátku. Většina zaměstnanců německé národnosti byla odsunuta. Stav pracovníků se doplňoval dosídlenci z vnitrozemí, pozitivní roli sehrála výchova vlastních učňů a obnovení výuky na Státní odborné škole keramické v Teplicích. Noví odborníci byli postupně získávání z řad studentů a absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Připomenutí zaslouží akad. sochař Jiří Bradáček a jména umělců jako: Vojířová, Lahoda, Varvařovský, Veselý, Rabel, Simota, Vinkler, Dolejš a další.
Když Spojené keramické závody, národní podnik Teplice-Šanov převzalo k 1.1.1947 vedení duchcovské manufaktury, pokračovali ve značení modelů trojciferným číslem. Tehdejší socialistické plánování národního podniku nařídilo zničit všechny formy z Art Deco období, nakolik to považovali za kýč. Díky duchapřítomným pracovníkům továrny se povedlo některé z nich zachránit, nicméně drtivá většina z nich je ztracena v nenávratnu.
Royal Dux si od poloviny 50. let opět získává ztracenou pozici na zahraničních trzích. V roce 1958 byla začleněna pod oborové ředitelství národního podniku Karlovarský porcelán, závod Duchcov a její výrobní program se zaměřil výhradně na figurální a ozdobný porcelán. V témže roce porcelánka vystavovala 30 exponátů na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde vynikly především plastiky modeláře Jaroslava Ježka, oceněné Zlatou medailí výstavy.
Další významné období se datuje do let 1972–1974, kdy byl realizován projekt INOPOR = inovace v porcelánu. Vybraní výtvarníci v porcelánce navrhovali a zároveň realizovali umělecky kvalitní porcelán v limitovaných sériích, pod značkou ATELIER ROYAL DUX.
Byly realizovány tři roční kolekce a na tomto projektu se podíleli umělci: V. David, J. Ježek, J. Radová, H. Samohelová, M. Vajceová, L. Vojířová, C. Grusová, S. Martinec, H. Purkrábková, V. Šerák, J. Hausner, Š. Radová, J. Viková, J. Černoch, P. Rada, prof. O. Eckert. Po třech ročnících byl projekt ukončen a umělci dále spolupracovali s porcelánkou samostatně.
Závěr
V roce 1992 byla Duchcovská manufaktura přejmenována na Porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia a.s. a stala se tak opět samostatnou akciovou společností až do roku 1997, kdy se v rámci kapitálového propojení stala členem skupiny Český Porcelán až do letošního roku 2023, kdy 1. března trvale ukončila svou činnost.
Royal Dux je perlou české porcelánové tradice, která spojuje krásu, kvalitu a historii v každém kusu svého porcelánu. Unikátní designy a kolekce oslovují sběratele i milovníky umění po celém světě. S každým kouskem Royal Dux přivádí do našich domovů kousek českého umění a řemesla.
Díky své bohaté historii jsou starší kusy Duchcovské porcelánky často vyhledávány sběrateli a mají historickou hodnotu. Sběratelský trh je živý a stále se vyvíjí, což dělá z těchto porcelánových skvostů nejen dekoraci, ale také investici do umění a historie.
Autor: Janka
Foto: s laskavým svolením lmax z jejího archivu