Severočeská keramická manufaktura, která od dvacátých let 19. století uváděla na rakouský a později i světový trh zboží nazývané teralit a siderolit, vděčí za svůj vznik saskému podnikateli Johannu Eugenu Philippu Leyhnovi. Ten v roce 1817 založil v Pirně manufakturu na výrobu dýmkových hlaviček a různého nádobí, které nazýval „Bunte Ware“ (pestré zboží).
Na rozmachu porcelánové a keramické výroby na severu Čech mělo tehdy velký vliv využití bohatých zásob hnědého uhlí, které roztopilo keramické pece žárem a jehož těžba umožnila objevit i nejvhodnější naleziště potřebných keramických nadložních jílů.
V roce 1822 z Leyhnova podniku odešel Karl Friedrich Huffzky, který si v Unčíně (Krupka) spolu se svým bratrem zřídil vlastní manufakturu. Vyráběl zde podobnou keramiku jako v Pirně pod obchodním názvem teralit. Jeho obchodní úspěchy v Čechách inspirovaly další Leyhnovy zaměstnance Wilhelma Schillera a Friedricha Gerbinga, kteří v roce 1829 založili ve vsi Podmokly (dnes Děčín) keramičku a své výrobky označovali jako siderolit.
TERALIT
Neglazovaná leštěná keramika, která se u nás vyráběla v 19. století a napodobovala římskou terru sigillatu. Terra sigillata (ital.). Neglazovaná keramika s červeným lesklým povrchem, která se vyráběla v Itálii a v římských provinciích asi od konce 1. století před n. 1. v okolí Arretia, později v římských provinciích. Název je odvozen od lat. sigillum = pečeť, razidlo, kolek, poněvadž reliéfní dekor byl vytlačován do formy dřevěnými nebo hliněnými razidly. Některé výrobky byly opatřeny i dílenskými razítky. Někdy byl tento typ antické keramiky zdoben barboti-nem.
SIDEROLIT
Neglazovaná keramika, vyráběná v našich zemích v 19. století jako napodobenina anglické kameniny Wedgwood. Přežahlý střep se někdy napouštěl fermeží a poté lakoval. Siegburská kamenina. Šedá nebo bílá tvrdě pálená kamenina se solnou glazurou a reliéfním dekorem z formy, vyráběná od 15. století v Siegburku v Porýní. Koncem 16. století přesídlili hrnčíři odtud do Westerwaldu.
Díky dějinným proměnám, které vždy neprobíhaly ve prospěch duchcovské porcelánky, bohužel nemáme základní archivní podklady, které by objasnili vývoj firmy od jejích prvopočátků.
Z historie
Začátky porcelánky nebyly jednoduché, o tom svědčí i fakt, že z historických pramenů je velice těžké a složité vůbec dohledat nějaké zmínky ohledně duchcovské manufaktury. Až první evidované informace nás zavedly na stopu, kdy a jak vůbec porcelánka vznikla.
Dnes je to na starožitnickém trhu v zahraničí nejznámější česká porcelánka. Je trochu českou ostudou, že tato porcelánka byla vždy v Čechách podceňována. Stalo se tak, že její nejlepší produkty dnes naleznete pouze v zahraničí. Proto se snažíme dostat co největší množství figur zpátky do Česka.
Jaká byla produkce?
Duchcovská porcelánka však nevyráběla pouze figurální porcelán, ale figurální tvorba byla základem produkce. Kusy vyrobené v období secese v bronzových (zeleno-hnědých) barvách, jsou ve skutečnosti jemnou kameninou. V době po první světové válce a později, se kromě porcelánu, vyráběly též figury z glazované keramiky. Dnes v Duchcově vyrábějí výhradně z porcelánu. Současná produkce navazuje na staré modely, ale nejslavnější secesní modely dnes v produkci chybí. Z toho důvodu bychom chtěli otevřít časem Muzeum Royal Dux, abychom tyto modely mohli zpřístupnit co největšímu okruhu veřejnosti. Rovněž barevná úprava je trochu jiná díky jinému materiálu, původně jím byla jemná kamenina, dnes porcelán. Nové modely se snaží přiblížit dnešnímu vkusu, mají zvířecí a hmyzí náměty, popřípadě náměty populárních osobností jako například Marilyn Monroe. Tvorba manufaktury byla primárně zaměřená na figury, i když se samozřejmě objevují i velké vázy, mísy a misky, rámy zrcadel obvykle s figurálním nebo květinovým dekorem. Starší modely připomínají gigantické vídeňské bronzy. Celkový počet duchcovských modelů se odhaduje asi na 400, ovšem v různých barevných variantách se počet výrazně zvyšuje.
V Unčíně pak vyráběli sourozenci Huffzky zejména dekorativní keramiku, a to z terakoty, siderolitu, o něco později ze žlutice a rovněž místního druhu majoliky.
Pokračujeme dál …
Právě když se začala psát historie nové unčínské manufaktury, narodil se ve stejné obci Anton Gierschick, bylo to 3. února 1822. Vyučil se řemeslu u sourozenců Huffzkých, kde také řadu let pracoval. Tam se seznámil s Eduardem Eichlerem, který se tam rovněž učil. Gierschick se vydal na tovaryšský vandr po evropských keramičkách a když se vrátil, 17.února 1852 se oženil s Berthou Augustou Huffzky, dcerou majitelky keramičky Friederiky. Pronajal si dům v Duchcově a s údajně velkými potížemi začal vyrábět podlahové dlaždice.
Oficiální vznik porcelánky
Obecně uváděné datum vzniku porcelánové manufaktury v Duchcově, rok 1853, nebyl písemnými prameny potvrzen. Je ale docela možné, jak uvádějí někteří historici, že v daném domě mohla být místní hrnčířská dílna, kterou si Gierschick pronajal jako už zařízenou, aby se vyhnul zdlouhavému povolovacímu řízení, jež bylo nutné k povolení stavby vypalovací pece.
Nakonec tu je zaznamenám ještě jeden upřesňující moment, který se ke vzniku manufaktury na výrobu porcelánu váže.
V Duchcově, v Osecké ulici č.p.44, bydlel jistý Lorenz Kohler, který právě v roce 1853 pronajal svůj dům Gierschickovi. Po jeho smrti v r.1865 převzal dílnu Eduard Eichler, který v té době vyráběl keramiku v Šeltech u Nového Boru. Gierschickovu dílnu měl od daného roku Eichler v nájmu, v r.1868 tento objekt společně s okolními parcelami koupil, aby tady zahájil stavbu první tovární budovy a rovněž přilehlého obytného domu, tzv. Eichlerovy vily.
Nyní se v prostorech Eichlerovy vily nachází kavárna, která spatřila světlo světa v dubnu 2017. Její návštěvníci tu uvidí vystavené výrobky duchcovské porcelánky, a to nejen ty současné, ale i vzpomínku na Eichlerovo působení v jejím čele.
Autor: Janka Girgošková