První továrnou na výrobu porcelánu v Čechách se stala manufaktura v Horním Slavkově (Schlaggenwaldu) již v roce 1792. Vznik továrny zde podnítil důlmistr Jan Jiří Paulus ve spolupráci s Janem Reumannem a Janem Pöschlem.

Zakladatelé se snažili roku 1793 získat privilegium na výrobu porcelánu, ale jejich žádost nebyla úspěšná. Z postojů vídeňských úřadů vyplývá, že neměly zájem na vzniku porcelánek v oblasti severozápadních Čech především proto, aby neohrozili pozice preferované císařské vídeňské porcelánky. Bylo však také zřejmé, že první výrobky nově vzniklých provozů byly málo kvalitní.

První majitelé slavkovské továrny tedy nebyli příliš úspěšní, takže podnik byl prodán roku 1800 Luise Greinerové. Zlepšení situace továrny nastalo až v době, kdy do podniku vstoupil roku 1803 zeť L. Greinerové, lékař Jan Jiří Lippert ze Slavkova. Ten továrnu roku 1808 zakoupil, spojil se z důlním mistrem Václavem Haasem a podnik začal pracovat pod
firmou Lippert a Haas. Teprve v této fázi se podařilo majitelům dospět k úspěšnější výrobě po technologické i výtvarné stránce. Hmota výrobků byla kvalitnější a dobře vypálená. V tvarovém řešení předmětů se projevil odklon od oblých barokních tvarů prvních výrobků, napodobujících produkci durynských porcelánek a začaly se uplatňovat válcové empirové tvary, inspirované vídeňským; míšeňským i francouzským porcelánem. Charakter výzdoby se výrazně zdokonaloval i po stránce výtvarného provedení. Kromě pohledů na krajinu a významná místa severozápadních Čech se objevovaly i motivy z Prahy a z dalších zajímavých měst.

Privilegium k výrobě porcelánu získal Slavkov až roku 1812, neboť tehdy se již projevila proměna dřívějšího záporného postoje vídeňských i guberniálních úřadů k podnikání. Ve snaze o ekonomický vzestup začal stát podporovat rozvoj výroby a průmyslových podniků. V letech 1812–1817 musela továrna čelit letům neúrody a krize i ekonomickému dopadu napoleonských válek. Šťastnější období pro průmyslové podnikání i pro slavkovskou továrnu nastalo až po roce 1817. Literatura uvádí, že byli povoláváni mistři z ciziny, kteří měli vychovávat mladé pracovníky továrny.

Roku 1819 začala slavkovská továrna značit své výrobky trojmístným letopočtem a následující dvě desetiletí se stala dobou jejího plného rozvoje. Svědčí o tom její účast na výstavách průmyslových výrobků v Praze v letech 1828, 1829 a zejména v roce 1831, kdy továrna získala stříbrnou medaili. V tomto období se slavkovští návrháři i malíři soustřeďovali na řešení tvarů i výzdoby tehdy velmi oblíbených kávových koflíků, které se staly žádanými dárkovými i upomínkovými předměty a ozdobou vitrín v měšťanských i šlechtických interiérech.

Slavkovský porcelán byl oceňován nejen pro kvalitu porcelánové hmoty a polevy, pro tvarovou bohatost, ale i působivou malířskou výzdobu, kterou prováděla řada malířů.
Zdrojem inspirace se stala antická mytologie a alegorické a symbolické motivy, které malíři čerpali ze soudobé knižní i volné grafiky.

Před polovinou 19. století se již továrna značně rozrostla, zaměstnávala přes 200 pracovníků a úspěšně se účastnila výstav průmyslových výrobků v Berlíně roku 1844 a v následujícím roce ve Vídni. Její jmění bylo tehdy odhadováno na 200.000 zlatých. Po smrti G. Lipperta (1843) dědí jeho podíl dcera Emilie a zeť Johann Möhling. Ten svůj podíl odprodává Haasovi za 140.000 zlatých. August Haas se tak stává jediným majitelem porcelánky.

V roce 1857 zaměstnával A. Haas svého synovce Johanna Baptistu Czjzeka z Vídně. Po smrti A. Haase nastupuje na jeho místo syn Georg (Jiří) Haas se společníkem B. Czjzekem. Přikoupili porcelánku Portheim v Chodově a zaměstnávali v té době přes tisíc dělníků.

V roce 1908, kdy se slavilo jubilejní 60. výročí vlády císaře Franze Josefa I. byl oběma majitelům udělen šlechtický titul Georg Baron Haas von Hassenfeld a J. B. Czjzek Adler von Smidaich. G. Haas již vlastnil zámeček Mostov a koupil ještě hrad Bítov. Firma jako první u nás založila v Čechách pokladnu pro invalidy, vdovy, sirotky a penzijní pokladnu. Georg Haas umírá v roce 1914 a jeho podíl přechází na manželku Olgu. Podíl J. B. Czjzka přechází roku 1923 na jeho syna Felixe žijícího ve Vídni.

V letech 1924–1929 dosahovala výroba až 200 tun porcelánu měsíčně. V roce 1930 vzniká akciová společnost Haas a Czjzek s kapitálem 15 milionů korun. V letech 1931–1935 však dochází ke ztrátě odbytišť a postupnému úpadku firmy. Nastala hospodářská krize. Mírné zlepšení situace přišlo před II. světovou válkou, které netrvalo dlouho, protože v roce 1937 zachvátil závod požár.

V roce 1941 je akciová společnost podřízena komanditní společnosti. G. Haas vlastnil dvě třetiny podílu a Roman Czjzek měl jednu třetinu. Společnost v té době zaměstnávala 390 zaměstnanců. V roce 1942 zemřela Olga Haasová a její syn Georg Haas ml. spáchal na Bítově v květnu 1945 sebevraždu. 24. října 1945 byla továrna Benešovými dekrety znárodněna. 

Jako výsledek znárodnění vznikl národní podnik Slavkovský porcelán. Od roku 1958 se porcelánka stala závodem podniku Karlovarský porcelán. Továrna se snažila posilovat své pozice na stávajících trzích a usilovala o získání dalších trhů v Asii a Americe. Prezentovala se na výstavách u nás i v zahraničí a pečovala o propagaci výrobků.

Po privatizaci v roce 1992 se továrna vrátila k proslulému obchodnímu jménu Haas & Czjzek.

Po zakoupení ruským investorem s cílem vyvážet luxusní porcelán do Ruska se továrna bohužel dostala do potíží, ze kterých se už nevzpamatovala. Velký podíl na tom zřejmě měla příliš jednostranná orientace na ruský trh, kde bylo oproti asijskému porcelánu zavedeno téměř likvidační dovozní clo na evropský porcelán. Továrna byla nakonec 31.1. 2011 uzavřena.

V září roku 2015 pronajímá prostory zaniklé porcelánky tuzemský investiční fond a od 4.1.2016 se datují reálné pokusy o znovuobnovení výroby. V letních měsících továrna pod značkou Haas & Czjzek 1792 a.s. začíná produkovat výrobky převzaté z produkce předchozích provozovatelů. V červnu 2016 je zde zaměstnáno 53 pracovníků a ve spolupráci s předním designérem Martinem Přibíkem je připravován nový výrobní program. Daří se nacházet zákazníky především v asijské části bývalého Sovětského Svazu, ale i v Německu, Dánsku a Iránu. Nadějný vývoj je na podzim přerušen neshodami na straně investora a provozovatele a k 31.12.2016 je výroba ukončena.

Skupina zaměstnanců a investorů však nehodlala složit zbraně a pod novou výrobní a obchodní značkou „Schlaggenwald“ se snažila pokračovat v tradici výroby Hornoslavkovského porcelánu v nových prostorách v Příchovicích u Přeštic na Plzeňsku. Bohužel díky koronavirové pandemii byla výroba opět ukončena a nejspíš už nenávratně.

Pomozte přežít Slavkovskému porcelánu alespoň ve vitrínách minimálně dalších sto let a zakupte si poslední kusy, které jsou ještě na trhu – exkluzivně pouze u nás >>> ZDE <<<

Autor: Janka Girgošková

Zdroj:

www.schlaggenwald.cz

www.pamatkovykatalog.cz

Translate »

Produkt byl přidán do košíku

Zobrazit košík