Prodej téměř 120 položek vzácného míšeňského porcelánu z počátku 18. století v aukční síni Sotheby’s včera ráno (14.9.2021) v New Yorku překonal všechna očekávání. Porcelánové předměty od proslulého evropského výrobce – které jsou pro svou vzácnost a hodnotu v oboru často označovány jako “bílé zlato” – mají tendenci přitahovat kultovní příznivce. Míšeňská továrna, založená v roce 1710, byla první v Evropě, která spolehlivě vyráběla tvrdý porcelán srovnatelný s čínským porcelánem, který se vyrábí již 2 000 let.
Těmto dílům dodalo lesku to, že byly donedávna uloženy v amsterodamském Rijksmuseu, když počátkem letošního roku nizozemská restituční komise uznala, že tento porcelán patřil rodině Oppenheimerových, židovským uprchlíkům, kteří v roce 1936 uprchli z Německa, a že díla by měla být navrácena jejich dědicům.
Kromě toho řada děl kdysi patřila Augustu Silnému, polskému králi a litevskému velkoknížeti v letech 1697-1706.
Očekávalo se, že 117 nabízených položek vynese 2 miliony dolarů, a odhadované ceny se pohybovaly v širokém rozmezí od pouhých 300 do 400 000 dolarů. U mnoha položek nebyla stanovena žádná rezerva ani minimální vyvolávací cena. Nakonec se předměty prodaly za více než sedminásobek očekávané částky, tedy za 15 milionů dolarů. Čtyři položky se prodaly za 1 milion dolarů každá!
Všechny položky se prodaly, což se v aukční hantýrce označuje jako prodej v “bílých rukavičkách”. Celkem 97,4 procenta lotů dosáhlo ceny vyšší, než byly jejich nejvyšší odhady. Neobvyklým a nečekaným zvratem bylo, že více než polovinu položek získalo Rijksmuseum.
Výsledky znamenají “historicky nejvyšší sumu za prodej evropské keramiky”, uvedl Richard Hird, specialista oddělení anglické a evropské keramiky Sotheby’s. “Hloubka nabídek a trvalá soutěž, které jsme byli svědky během celé aukce, stejně jako četné akvizice ze strany Rijksmusea, svědčí nejen o mimořádné kvalitě samotných děl, ale také o výjimečném vkusu a vizi Dr. Franze a Margarethe Oppenheimerových,” dodal.
Sotheby’s uvedla, že Rembrandtova asociace potvrdila, že přispěla Rijksmuseu, aby mohlo zakoupit větší množství lotů.
Nejvíce vydělala skříň krbových hodin s datem 1727, s pozlaceným bronzovým závěsem pravděpodobně německého původu z poloviny 18. století a strojkem signovaným “Barrey à Paris”, datovaným kolem roku 1700. Hodiny se prodaly Rijksmuseu za necelých 1,6 milionu dolarů, přičemž odhadní cena byla 400 000 dolarů. (Není-li uvedeno jinak, všechny ceny zahrnují prémii kupujícího.)
Velmi vzácná dvojice míšeňských váz Augustus Rex s podglazurním modrým povrchem, asi z roku 1725, se prodala za 1,2 milionu dolarů, čímž překonala nejvyšší odhad 120 000 dolarů.
Erbovní čajový a kávový servis, vyrobený kolem roku 1731 pro benátskou šlechtickou rodinu Morosiniů, se prodal za 1,35 milionu dolarů – rovněž do Rijksmusea – oproti nejvyššímu odhadu 180 000 dolarů. Další vzácný předmět, pohár famille verte z doby kolem roku 1725 – pravděpodobně inspirovaný předlohou čínského modrobílého porcelánu Kangxi – se prodal za 1,1 milionu dolarů, zatímco odhad činil 50 000 až 70 000 dolarů.
Aukční síň Sotheby’s tuto nabídku označila za “jednu z největších předválečných sbírek míšeňského porcelánu, která se objevila v aukci za posledních více než 60 let”.
Foto: Sotheby’s.
Nález pečlivě shromáždili Dr. Franz a Margarethe Oppenheimerovi v prvních desetiletích 20. století. Manželé Oppenheimovi byli znalci, kteří se rozhodli vytvořit velkolepou míšeňskou sbírku v době, kdy ještě bylo možné získat významné kusy, které byly postupně vyřazované z královského majetku v Drážďanech, uvádí aukční síň Sotheby’s.
V roce 1927, jak bylo zvykem u mnoha znalců na úrovni Oppenheimerů, si objednali katalog své sbírky, který měl napsat profesor Ludwig Schnorr von Carolsfeld, kurátor nedalekého berlínského zámeckého muzea. Von Carolsfeld zkatalogizoval 240 porcelánových souborů a jednotlivých kusů, z nichž řada se objevila v této aukci. Manželé pokračovali ve sbírání i po vydání katalogu z roku 1927 a do svých sbírek přidali nejméně 126 předmětů.
Když se k moci dostali nacisté, byl Franz kvůli svému židovskému původu pronásledován. Kolem prosince 1936 manželé uprchli z Berlína do relativního bezpečí Vídně a zaplatili trestnou emigrační daň.
Jejich vídeňský exil však netrval dlouho. Německá vojska vstoupila do Rakouska 12. března 1938 a Hitler vyhlásil anšlus (neboli sjednocení) Rakouska s Německem. Manželé Oppenheimerovi uprchli do Budapešti pouze s příručním zavazadlem. Z Maďarska cestovali přes Švédsko a Kolumbii, než se o tři a půl roku později, v prosinci 1941, konečně dostali do svého nového domova v New Yorku.
Foto: Sotheby’s.
Nacisté zabavili vše, co našli ve vídeňském bytě Oppenheimerových, ale zjistili, že sběratelům se před útěkem podařilo odvézt nejméně dvě bedny nejcennějších porcelánových předmětů. Podle aukční síně Sotheby’s je pravděpodobné, že část porcelánu z dnešní aukce byla z Vídně propašována, aby se nedostala do rukou nacistů. Není přesně známo, kdy se předměty z této aukce ztratily Oppenheimovým, nicméně byly u svého dalšího majitele – dalšího znalce-sběratele a aktivního odpůrce nacistického režimu Fritze Mannheimera – před jeho předčasnou smrtí v roce 1939.
Mannheimer založil v roce 1920 nizozemskou pobočku berlínské banky Mendelssohn & Co. Po jeho smrti a vážných problémech s likviditou a dluhy souvisejícími s válkou byli k ocenění umělecké sbírky přizváni odborníci z Rijksmusea. Mannheimerovi vykonavatelé se rozhodli ji zlikvidovat, aby přispěli ke ztrátám banky, a to v celkové hodnotě 6,5 milionu guldenů. V roce 1941 získal sbírku pro Hitlera člen SS sídlící v Holandsku.
Když spojenecké bombardování ohrozilo Hitlerův majetek, byly míšeňské předměty získané z Mannheimerovy pozůstalosti převezeny do úschovy nejprve do kláštera ve Vyšším Brodu v jižních Čechách a později do solných dolů v Bad Aussee v Rakousku. Porcelán byl nakonec objeven spojeneckými památkáři a v roce 1946 převezen do Centrálního sběrného místa v Mnichově. V letech 1945-1949 byla sbírka odeslána zpět do Nizozemska. Po navrácení sbírky Mannheimerovi vykonavatelé nepožadovali restituci – protože by byli povinni vrátit cenu zaplacenou Hitlerovými kurátory – a sbírka přešla do nizozemských státních držení. Část porcelánu byla ponechána jako majetek určený k restituci a část byla převedena do Rijksmusea.
Zdroj:
www.news.artnet.com
www.sothebys.com