Expresionismus: vše, co potřebujete vědět

Ernst Ludwig Kirchner, Autoportrét s modelem, 1910, Hamburger Kunsthalle, Hamburk, Německo. Detail

Tento směr rozvinul myšlenky postimpresionismu a stal se dalším významným v dějinách umění. Mezi jeho nejvýznamnější představitele patřili Ernst Ludwig Kirchner, Wassily Kandinsky, Franz Marc, Paul Klee, August Macke, Emil Nolde a Oskar Kokoschka.

Stručně vám povíme vše, co potřebujete vědět o expresionismu a jeho charakteristických rysech.

Pro mnohé z nás je expresionismus neodmyslitelně spojen se jménem Edvarda Muncha. Munch byl jedním z prvních, kdo navázal na Van Goghovy postimpresionistické myšlenky a v tomto směru dost pokročil. Dokonce si vypůjčil jeho slavný efekt “překrucování reality”. V Munchových obrazech je však konflikt mezi realitou a vnitřním “já” hrdiny ještě patrnější. Emoce a tísnivé smutky jsou ostřejší. Munch však stejně jako Van Gogh nebyl expresionista, ale postimpresionista a symbolista. Byl prostě předchůdcem expresionismu.

Edvard Munch, Den poté, 1894-1895, Národní galerie, Oslo, Norsko.

K předchůdcům expresionismu patří také Ferdinand Hodler a James Ensor.

Ferdinand Hodler, Eiger, Monch a Jungfrau v měsíčním světle, 1908, soukromá sbírka. Wikiart.

James Ensor, Skeletons Fighting Over a Pickled Herring, 1891, Královská muzea výtvarného umění Belgie, Brusel, Belgie.

Počátky expresionismu

Když Munch v roce 1893 vytvořil první ze čtyř verzí Výkřiku, nikdo o expresionismu neslyšel. Ani v roce 1905, kdy tři umělci v čele s Ernstem Ludwigem Kirchnerem založili v Drážďanech Die Brücke (Most). Ani když v roce 1911 v Mnichově Wassily Kandinsky, Franz Marc, Paul Klee a August Macke založili tvůrčí sdružení Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Ačkoli se však oficiálně expresionismus jako styl poprvé objevil až v roce 1913, díla obou těchto předchůdců byla rovněž čistým expresionismem.

Edvard Munch, Výkřik, čtyři verze z let 1893, 1910, 1893, 1895, Munchovo muzeum, Oslo, Norsko.

Někteří se domnívají, že expresionismus začal v roce 1910. Tehdy historik umění Antonín Matějček poprvé představil toto slovo jako alternativu k impresionismu.

“Expresionista chce především vyjádřit sám sebe. Expresionista odmítá bezprostřední vnímání a staví na složitějších psychických strukturách … dojmy a duševní obrazy, které procházejí lidskou duší jako filtrem, jenž je zbavuje všech podstatných příměsí, aby vytvořil jejich jasnou podstatu, asimiluje a zhušťuje do obecnějších forem, do typů, které přepisuje pomocí jednoduchých zkratkových vzorců a symbolů”.
Antonín Matějček, 1910, citováno v Donald E. Gordon, Expressionism: Art and Idea, Yale University Press, 1987.

V roce 1937 nacistická vláda zabavila více než šest set Kirchnerových uměleckých děl a označila je za “zvrhlé“. Kirchner takovou ránu nevydržel a počátkem roku 1938 si sáhnul na život.

1. Ernst Ludwig Kirchner, Königstein s červeným kostelem, 1916, soukromá sbírka. Wikiart.

2. Ernst Ludwig Kirchner, Tančící pár, 1914, Museum Folkwang, Essen, Německo.

3. Ernst Ludwig Kirchner, Žena před zrcadlem, 1912, Centre Pompidou, Paříž, Francie.

4. Ernst Ludwig Kirchner, Umělkyně, 1910, Muzeum Brücke, Berlín, Německo.

Charakteristické rysy expresionismu

Obrazy zobrazují vnitřní pocity a silné emoce jako reakci na tragickou realitu, šílenství a krutost světa. Pro expresionisty už na světě neexistuje krása, dobro, harmonie. Podlehl zlu, odlidštění společnosti. Je zde snaha ukázat moment konečného vnitřního napětí.

Expresionisté nezobrazují fyzickou realitu, ale emoce a pocity, které vyvolává. Proto vidíme nepřirozeně jasné nebo naopak nepřirozeně ponuré kombinace barev. Expresionismus je drsný a jeho formy jsou deformované, aby zdůraznily napětí.

Účelem obrazů není rekonstruovat realitu, ale vyvolat vcítění do ní. Mnohé obrazy vyjadřují nervní emocionalitu, tragiku pohledu na svět. Básník J. Becher se domníval, že největším symbolem expresionismu mohou být “napjatá, otevřená ústa v extázi“.

Francis Bacon, Hlava VI, 1949, Hayward Gallery, Londýn, Spojené království. Detail.

Zvrhlé umění

Když se v roce 1933 dostali v Německu k moci nacisté, označili expresionismus za zvrhlé umění a zakázali jeho šíření. Kromě toho mnoho obrazů zabavili nebo zničili. V roce 1937 toto pronásledování expresionistů skončilo cynickou akcí. Nacisté uspořádali velkou výstavu děl expresionistů a dalších avantgardních umělců nazvanou Degenerativní umění. Namísto pouhého vystavení však byly obrazy podrobeny zničení. Některé byly skutečně zničeny, jiné byly prodány do zahraničí.

August Macke, Turecká kavárna (II), 1914, Lenbachhaus, Mnichov, Německo.

Oskar Kokoschka, Milenci s kočkou, 1917, Kunsthaus Zürich, Curych, Švýcarsko.

Paul Klee, Hora Niesen, 1915, Muzeum výtvarného umění v Bernu, Bern, Švýcarsko.

Wassily Kandinsky, Zpěvačka, 1903, Lenbachhaus, Mnichov, Německo.

Poválečný

V roce 1992 se na výstavě v Berlíně sešly obrazy německých expresionistů, které byly po druhé světové válce roztroušeny po celém světě. Tato výstava byla věnována událostem roku 1937. Shromážděná díla velmi zřetelně ukazovala “tragické, ponuré umění”, které plně odráželo ducha doby, v níž vznikala.