Poprvé jsem se s dílem Františka Kupky setkala v Centre Pompidou a pomyslela jsem si: “Páni, to byl tak zajímavý člověk a já o něm nikdy předtím neslyšela!”. Od té doby se toho moc nezměnilo, stále si myslím, že Kupka byl fascinující člověk, o jehož umění bychom měli mluvit častěji.
Symbolismus
Kupka se narodil v Opočně (dnes Česká republika), které bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska. Nejprve tři roky studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze a poté se přestěhoval do Vídně, kde studoval na Akademie der Bildenden Künste. Psal se rok 1892, tedy několik let před Klimtovým oznámením o založení hnutí Secese v roce 1897, přesto už byl ve vzduchu cítit závan změn. V těchto letech Kupka vytvářel díla v secesním stylu, který spojoval symbolismus a naturalismus.
Teosofismus
Symbolismus byl jen krokem ke Kupkově nové proměně. Byl to citlivý člověk, kterého již v době dospívání seznámil s duchovními představami o kosmu jeho zaměstnavatel, sedlář, u něhož Kupka jako mladík pracoval. Zkoumání vztahu mezi geometrií a spiritualitou bylo jedním z témat, která dominovala jeho životu a dílu. Pravděpodobně již v roce 1894 se zapojil do teosofického hnutí a byl fascinován východními filozofiemi. O dva roky později se přestěhoval do Paříže, kde začal studovat na Juliánské akademii.
Fauvismus
Když se přesunul do centra uměleckého vesmíru, začal navštěvovat výstavy. Nepochybně viděl díla neoimpresionistů a fauvistů, jejichž jasná paleta a závislost na barvě jako výrazovém prostředku ho inspirovaly k experimentování s různými styly. Mezitím se živil karikaturami pro různé satirické časopisy. Na tomto obraze vidíme jeho múzu a manželku Eugénii, jejíž tělo je tvořeno výhradně barvami.
Futurismus
V roce 1909 zveřejnili italští futuristé svůj první manifest na stránkách francouzského tisku Le Figaro. Jejich experimenty se zachycením pohybu v malbě a sochařství nebo s přetvářením hudby, které korespondovaly s jeho vlastními pokusy a s jeho teoriemi o pohybu a barvě a o vztahu mezi hudbou a malbou, ho hluboce zasáhly.
Orfismus
Vynález radiografie na přelomu století, kubismus a vytvoření orfismu Robertem Delaunayem byly pro Kupku mezníkem při hledání alternativní dimenze reality. Prostřednictvím jakéhosi malířského rentgenového vidění analyzoval pohyb a formu a směřoval přímo k jedinému možnému směru: cestě abstrakce.
Autor: Magda Michalská
Zdroj: www.dailyartmagazine.com