Významný český krajinář, symbolista a básník
František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě u Jilemnice (dnes součást Víchové nad Jizerou) do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence – Marii a Jana. Rodiče byli velmi nábožní a pracovití, včetně babičky, která s nimi žila a pečlivě Františka opatrovala. Naučila ho číst, psát a počítat ještě dřív než šel do školy.
Školu navštěvoval v Křížlicích a následně od svých čtrnácti let studoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka, protože rodiče chtěli mít ze svého syna kněze. Ten se ale po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství. V Hradci se totiž poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby (například civilní Telegrafní tyče nebo zelené variace Les u Víchovské Lhoty a Na Skalce Křížlické). Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně, která bohužel zůstala z její strany neopětována.
Nastoupil na vojnu v Praze. U 28.pluku s ním sloužil absolvent umělecké akademie, který nadšeně vyprávěl o panu prof. Mařákovi. Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla.
Studium
V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Boromejský Mádl nebo začínající Karel Matěj Čapek. Do tohoto prostředí nastoupil Kaván v akademickém roce 1889/1890 až v pololetí, materiálně žalostně zajištěn. Jeho dobrý spolužák Brandejs ho vyhledal a zaplatil mu na první měsíc byt. Mezi jeho další spolužáky patřili starší Ferdinand Engelmüller, Antonín Slavíček, Václav Březina, Jan Minařík, Bohuslav Dvořák, Josef Holub, Jaroslav Panuška, Otakar Lebeda, nebo básník a malíř František Pečinka.
Mařák tehdy jako rektor založil na akademii podpůrný spolek, do kterého něčím přispívali všichni žáci jako členové. Díky jeho obětavosti, výmluvnosti a umění dovedl získat podporovatelé umění a tím pomoct žákům, kteří to potřebovali. Začínali v ateliéru budovy dnešní Uměleckoprůmyslové školy se špatnými světelnými podmínkami. Ve vzpomínkách spolužáků byl Kaván velmi skromný a dobrosrdečný, zároveň hned od počátku „malíř školený přírodou“.
Z tohoto období pochází malby V měsíční záři – oknem rodné chalupy (1890), Podzim u nás v Krkonoších (1891), toporné studie stromů a dnes neznámý Na vrcholu Kotle v Krkonoších, který se objevil na Jubilejní výstavě v roce 1891. V roce 1892 se Kaván zaměřil na barvu a odklonil se od náladovosti k realitě. Nejvýznamnější obraz tohoto roku je Ponikelská Dola (tematicky navazuje na Chittussiho Údolí Doubravky). Tato díla byla k vidění i k zakoupení na školní výstavě akademie a Kaván byl na ní jakožto začínající umělec výjimečně dobře ceněn K. M. Čapkem.
“Doma jsem maloval někdy o prázdninách až na vysokých Krkonoších (chodil i od 3 hodin ráno 3 hodiny pěšky na Kotel a v noci o 10. domů vracel).” – František Kaván
Z počátku roku 1893 jsou známé zimní krajiny Krajina na sněhu a krajina s táním Jilm 28. března. Díky získání stipendia, které mu udělil Josef Hlávka, Kaván v létě tvořil na Labské boudě, kde mu ředitel Buchar vyjednal byt. V druhé části prázdnin potom jel poznávat dílo Chittussiho do jižních Čech, kde si oblíbil rybník Kaňov. Na konci prázdnin se ještě přesunul do Šárovcovy Lhoty, kde vytvořil obraz Po řepách u Lhoty Šárovcovy, který předznamenal cosi ze zásadního umělcova období 1894–1895.
O prázdninách 1894 namaloval u své chalupy jeden z nejvýznamnějších a do té doby největší obraz, Podmrak (nyní k vidění v Oblastní galerii Liberec do 3.10.2021 – pozn.). Obraz zachycuje jednoduchý motiv zelené louky s cestou, celý laděný do šeda kvůli podmračené obloze, která tvoří velkou část obrazu. V dáli na okraji cesty sedí žena s odloženými hráběmi, což dodává obrazu sociální rozměr. Obraz byl zakoupen mecenášem Hlávkou a dostal se na Exposition Universelle v roce 1900 v Paříži, kde byl oceněn zlatou medailí. Ze stejného prostředí, doby a stejné velikosti pochází i Frantova náladička, což je čistá krajina s obilným polem a dalekým průhledem. O důležitosti tohoto obrazu svědčí i to, že Kaván vytvořil několik variací na stejné téma.
Po roce 1895 přibývá vedle nadále pokračující tvorby realistické několik výrazných symbolistních obrazů vizionářského ladění. Ty vypovídají mnohé o Kavánově neklidně hledající „znavené duši“ i o jeho vztahu k českým dekadentům sdruženým zejména kolem Moderní revue, mezi nimiž našel i řadu přátel (např. Jiřího Karáska ze Lvovic, Karla Hlaváčka, Arnošta Procházku). Jeho tvorba spoluutvářela profil tehdejší naší nejprogresívnější výtvarné scény – ačkoliv se sám Kaván o své symbolistní tvorbě vyjadřoval velmi rezervovaně, jeho díla malířská i básnická byla v té době poměrně často časopisecky reprodukována a také vysoce oceňována (Moderní revue, Rozhledy, Nový život).
Ještě se vrátil do Krkonoš, kde vytvořil několik větších pláten. Poté ještě s Otakarem Lebedou maloval rybníky v jižních Čechách, ale tyto obrazy nebyly přijaty Mařákem a nakonec ani spolužáky kladně. Z těchto důvodů se Kaván rozhodl v pololetí 1896 opustit akademii a živit se jako svobodný umělec. Tehdy se také poprvé oženil – v srpnu 1896 s Helenou Váňovou a společně se přestěhovali do Bojanova na Chrudimce. Tam namaloval i několik větších obrazů. Zejména Odtékání bylo další rok na výstavě v Rudolfinu, následně v majetku Otakara Horského, kde shořelo při požáru v Roudnici.
“Ze strachu před horšími konci jsem vystoupil z Akademie.” – František Kaván
Kavánova symbolistní tvorba končí spolu s koncem 19. století. V letech 1900 – 1904 pobývali v Železnici. Byla to doba šťastná, znamenající zlepšení existenčních podmínek (hlavně díky obchodním zásahům jeho ženy Heleny). I v uměleckém stylu došlo ke zklidnění a návratu k realismu, zcela zásadní roli potom hrají zimní krajiny (Můstek, Po ránu, Přeháňky od Tábora). Zlepšení existenčních podmínek mu umožnilo přestěhovat se v roce 1904 do Vítanova, kde si pořídil za 1000 zlatých vlastní domek. Ten o dva roky později prodal a odstěhoval se do Nové Vsi nad Popelkou. Do Vítanova se ale v roce 1909 vrátil a zůstal tam až do roku 1922. Z tohoto období kvalita obrazů kolísá. Často maloval řeku Chrudimku (Chrudimka pod sněhem). Mezi zásadnější malby patří Kupky u Hlinska (1919).
V roce 1922 se přestěhoval do Libuně, ale tamní prostředí nebylo vhodné pro jeho nemocnou ženu Helenu. V roce 1923 měl výstavu v Hlinsku pod patronací kronikáře Karla Václava Adámka. Na přání manželky Heleny, která s touhou vzpomínala na Česko-moravštinu se v roce 1925 přestěhovali do Svobodných Hamrů u Trhové Kamenice do staré slavné Štrajzlerovy hospody. Malování tam bylo zajímavé a rozmanité, avšak život náročný. Neregulována Chrudimka, která zaplavovala celé údolí a hnala se ním i několikrát do roka. Právě při jedné povodni, měla jít Helena do nemocnice, ale místo toho se v noci stěhovali přes vysoko zavodněný dvůr na půdu. To jí asi hodně přitížilo, protože před operací v Poličce zemřela. K hlavním obrazům konce 20. let patří Cesta k zapadlému malíři (1929) a Přesýpání nálad (1929).
Kaván se na sklonku svého života těšil stále víc narůstající oblibě, zásluhou hlavně jeho druhé manželky. Jeho druhá svatba s konala v Nuslích dne 31. května 1930. Manželkou se stala Pavlína Šírová, rozená Skřivanová (29.4.1879 Jílové – 30. 5. 1942 Praha). Pavlína Šírová byla vdovou po příteli Františka Kavána, pardubickém malíři Janu Šírovi.
Naštěstí manželka Pavlína uměla využít svých konexí i dobrých organizačních schopností a uspořádala polozapomenutému Kavánovi po letech opět výstavu v Rubešově galerii (1931). Nevšední úspěch pak malíři otevírá cestu do dalších výstavních síní a strmě roste jeho popularita. Zároveň však toto období bylo poznamenáno úbytkem fyzických sil, což mělo za následek vytváření menších, jednodušších a lehce napodobitelných obrazů.
Od 30.let byl zavalen obrovským množstvím padělků, které k němu lidi nosili v domnění, že se jedná o pravé dílo a Kaván to nesl velmi těžce. S manželkou kupuje vilu v Dolní Kalné, kde také má svůj první skutečný ateliér. Po mnichovském záboru pak zdrcený Kaván utíká do Libuně, kde se v roce 1941 jeho dílo uzavírá.
Jednu zimní krajinu si můžete aktuálně zakoupit i v našem obchodě >>>ZDE<<<
Autor: Janka Girgošková
Zdroje:
Wikipedie
ZACHAŘ, Michael, František Kaván DÍLO, Praha: Nadace pojišťovny Kooperativa, 2018