Byl to vzor, který zaujal svým neobyčejně jemným dekorem, přibližujícím se velmi blízko evropskému uměleckému vkusu. Jeho objev je přičítán všeobecně tehdy velmi známému malíři porcelánu Johanu Davidovi Kretschmarovi, působícímu v míšeňské porcelánce někdy v letech 1726 – 1752. Název “cibulový”, jehož užíváme dodnes, je ve své podstatě zcela mylný a s motivy znázorňujícími tvary cibule vůbec nesouvisí. Nemá s ním naprosto nic společného. Pouze jeden z jeho prvků – granátové jablko – se poněkud podobá tvaru cibule. Ve skutečnosti jde ovšem jen o velmi důmyslné seskupení několika rostlinných motivů, a to japonských broskví a zmíněných granátových jablek na okrajích. Středový motiv talířků pak tvoří vždy stylizované květy pivoněk a aster, jejichž stvoly se ovíjejí v ladných umně kreslených křivkách okolo bambusového kmene.
Pravá strana středového motivu
Z kořene vyrůstají větvičky chryzantémy s velkým rozkvetlým květem, pod kterým se nachází ještě malý uzavřený květ této rostliny. Některým historikům připomíná květ lotosu či astry, symboliku času z původních asijských předloh.
Levá strana středového motivu
Z kořene vyrůstá hrubá bambusová větev, která je ovinuta kvetoucí popínavou rostlinou znázorňující svlačec či liánu s květy, které sice nelze botanicky identifikovat, ale symbolicky znamenají soudržnost.
Střední část základního motivu
Základnímu motivu dominuje dvojitý ostře zoubkovaný list. Tento list a nad ním umístěný květ je obecně vykládán jako pivoňkový keř, který symbolizuje bohatství, vznešenost a vzrůst.
Na praporu (okraji) je zobrazen požehnaný plod
Tento plod je dlouhodobě používaný jako keramický dekorační prvek a znázorňuje velmi stylizované granátové jablko. Je symbolem plodnosti a hojnosti zdravých dětí.
Na praporu (okraji) se nachází i druhý požehnaný plod
Podle čínských předloh má tvar plodu a spojení s výhonky stromu téměř bez stopky botanický markant se zjevnými znaky broskve. Tento dekorační prvek symbolizuje nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý život.
Obruba mezi středovým motivem (SCHAKIAKO) a plody na praporu (okraji) talířů
Mezi středovým motivem (SCHAKIAKO) a motivem na praporu talířů se nachází další část cibulového dekoru zvaná bordura či kytičkový lem. Ta znázorňuje pnoucí popínavou rostlinu přerušenou na čtyřech místech lotosovým květem.
Modrý cibulový porcelán stál se brzy velice oblíbeným a poptávka po něm rychle vzrůstala. Jeho výroba se stala záhy předmětem stále se zvyšující produkce. Tento jeho dekor začínají přebírat postupně další továrny na porcelán v řadě evropských zemí a koncem 19. století se objevuje i v Čechách.
V porcelánce Dubí se s jeho výrobou začíná někdy kolem roku 1885. Je to v době, kdy závod patřil po určitý čas míšeňské firmě O.C.Teichert. Tehdy byly všechny výrobky dubské porcelánky označovány na domácím i zahraničním trhu značkou Meissen v oválu. Při srovnávání původních míšeňských porcelánových výrobků s cibulovým dekorem z 18. století se současnou produkcí tohoto typu, dospějeme k překvapivému zjištění, že tvar i ornament se za necelých 300 let téměř vůbec nezměnil. Vývoj se týkal pouze některých zjednodušení ornamentu, která ovšem laikovi mohou lehce uniknout.
Přehlédneme-li však celkovou produkci rokokového porcelánu, ať už míšeňského, sèvreského či vídeňského nebo českého, tak bezpečně zjistíme, že právě cibulový vzor se až nápadně odlišuje od všech ostatních porcelánů, hlavně jejich ornamentiky, především nehonosnou jednoduchostí, ladným a přece střídmým tvarem a jemným ornamentem. Ve své celkové působivosti je tento porcelán neobyčejně intimní. Dalo by se o něm říci, že svým uměleckým tvarem a dekorem vytváří atmosféru domácí pohody, jež byla jedním z ideálu životního stylu nastupujícího tehdy měšťanstva. Ovšem tyto výborné vlastnosti tradičního cibulového ornamentu neztrácejí svou přitažlivost ani dnes, dalo by se říci spíše naopak, působí dobře svým uklidňujícím dojmem na vytváření příjemné atmosféry dnešního uspěchaného života.
Navíc tu působí ještě další aspekt, a to jistě nezanedbatelný. I když se stále více uplatňuje při výrobě “cibuláku” nová technika (např. základní motivy ornamentů se rozmnožují mechanickou cestou pomocí ocelotisku), přece jen se na dořešení celku podílí ještě stále ve značné míře lidská ruka. Je to ruka malířky, která ornament doplňuje a dokresluje do jeho konečné podoby. Je to nutné už proto, že zásah malíře vtiskuje cibulovému porcelánu jistou přirozenost a ušlechtilou krásu, kterou mu může propůjčit a vtisknout jen umění lidské ruky.
Český cibulák je v mnoha zemích velmi žádán. Pokud má označení “Original Zwiebelmuster” je to zaručeně cibulák z Dubí, vyrobený po roce 1956, když od roku 1954 do roku 1956 byl označován nápisem Form Meissen. Po nejdelší dobu, tj. od roku 1885 až do počátku druhé světové války byl tento druh výrobků označován nápisem Meissen v oválu. V každém případě však používané značky se zřetelně odlišují od nejpříbuznějšího míšeňského cibuláku, který má na svých výrobcích vždy své známé označení dva zkřížené meče.
Na výrobě porcelánového cibulového zboží pracují v závodě Dubí jako v každé jiné porcelánce převážně ženy. Ruční práce, která je patrná zejména na českém porcelánu z tohoto závodu, je v současné době obohacena a zproduktivňována používáním ocelotiskové techniky, která spočívá v přenášení dekoru, který je ručně vyryt do ocelové desky, na porcelán. Jelikož přetisk na střep není stoprocentní, vyžaduje se pořád osobní přístup a ruční práce malířky.
Specifický charakter těchto výrobků, vedle tvaru a výše popsaného dekoru, je ve svých konturách velice jemně rozpitý, takže působí dojmem jakési měkkosti. Tuto vlastnost může dát speciálně připravena barva v obsahu kobaltu, která ve spojení s glazurou vytváří tento dokonalý modrý efekt.
Ani výroba rokokového tvaru cibuláku není rozhodně jednoduchou záležitostí. Naopak! Je to složitá a na ruční práci vysoce náročná záležitost, kterou mohou dělat jen lidé s neobyčejně rozvinutým citem pro tvárnění přírodního materiálu jakým je porcelánová hmota. Takoví lidé, kteří umí vtisknout a vdechnout onu zvláštní osobitou noblesu této křehké porcelánové kráse ať již modelací růžiček na všech typech víček této soupravy či prolamováním známých ozdobných talířů a košíčků.
Při výrobě cibulového porcelánu a českého porcelánu vůbec se používá výhradně domácích surovin. Pouze základní surovinu pro výrobu kobaltového barvítka dováží ze zahraničí. Naopak, československý kaolín, který je od roku 1921 považován za standard, je exportován pro nejznámější výrobce porcelánu na celém světě.
Ušlechtilost a proslulost cibulového porcelánu vyráběného v Dubí zapříčiňuje, že závod není schopen při vší své snaze krýt zahraniční a tuzemskou poptávku. S ohledem na to, aby bylo vyhověno zejména tuzemské poptávce bylo z podnětu generálního ředitele Jiřího Přibila přistoupeno k výrobě tvaru Henrietta, s upraveným cibulákovým dekorem v moderním a největším závodě oborového podniku Karlovarský porcelán, v Nové Roli. Tímto způsobem jsou dekorovány kávové, čajové a moka soupravy převážně strojním vysoce produktivním způsobem, přenášením sítotisku. Tento způsob je podmíněn novou moderní technologií s použitím vtavných barev na glazuru.
Tyto výrobky pro svoji podobnost s tradičními výrobky cibulovými dosáhly hlavně v tuzemsku rovněž velké obliby. Závod Nová Role produkovala tuto výrobu ve značném množství, takže nastalo maximální uspokojení domácího trhu.
Na závěr ještě jedna málo známá zajímavost. V celém světě jsou pouze čtyři porcelánky, které vyrábějí modrotiskové cibulové soupravy s tradiční podglazurovou technologií: v Míšni, kde je značí známými zkříženými meči, v Bavorsku je vyráběli pod značkou Hutschenrenther – nyní patří značce Rosenthal, v Japonsku je poněkud poevropštili – na “modrý Dunaj” – Blue Danube a závod Dubí je mimo své tovární značky opatřuje nápisem “Original Zwiebelmuster“.
Autor: Janka Girgošková
Zdroj:
vyprávění Ing. Vladimíra Feixe